První jarní běh

Mé drahé čtenářky!
Jak si užíváte teploučké jaro? Já se v tom naprosto vyžívám, není  lepšího dobíječe baterek než právě sluníčko, které Vás teplými paprsky hladí po vlasech...dneska se schovalo za mraky a já hned cítím únavu a menší pokles nálady...ale co,  zítra zase určitě zasvítí;)

zdroj: google.cz

Celou zimu jsem se nemohla dočkat, až přijde to teploučké jaro, já nazuju tenisky, nasadím sluchátka a vyběhnu do přírody. Minulý rok jsem se s během tak trochu skamarádila a od té doby se máme docela rádi.(článek na toto téma  zde). Nemyslete si, přes zimu jsem na něj nezanevřela, ale přeci jenom běhat ve fitku na páse není totéž co v přírodě. Když už jsem byla odhodlaná skrze teplejší počasí, že konečně vyběhnu, probudila jsem se do dne jako vystřiženého ze severního pólu a tak mi nezbývalo než počkat až to roztaje.(ano vím, že i ve sněhu se dá běhat, ale nemám na to vybavení....a mrazivý vzduch není nic pro mě a můj jemný krček:D)

V sobotu jsem se konečně dočkala. Už páteční večer jsem byla naprosto odhodlaná, že prostě ráno vstanu dříve a půjdu běhat. Už to znamená, že jsem se fakt musela těšit, neboť já většinou dříve nevstávám, ráda si přispím. Navíc ráno se pohybové aktivity trochu bojím, většinou jsem z toho celý den unavená, na lačno cvičit u mě neexistuje, to by se mnou seklo....i přesto jsem ráno vstala. Sluníčko svěže koukalo skrz pár mráčku na obloze a doslova mě volalo, ať už teda jdu! Slupla jsem polovinu banánu, oblékla si zlehka oteplenou vestičku, kterou mi donesl Ježíšek (na běhání do chladného rána jako dělaná), zavázala jsem

zdroj: google

botky, schovala klíče, telefon a sluchátka a šla jsem.
Před vyběhnutím jsem se lehce protáhla (skoro jako zkušený běžec:D), zapla aplikaci nike running, hudbu a vyrazila....řeknu Vám první kroky byly docela těžké, nohám se moc nechtělo (no možná to bude tím, že se ještě neprobudily)...chvíli jsem si říkala, že to snad proložím chůzí...pak jsem si ale uvědomila, že prostě MŮŽU běžet, vůbec nepotřebuju chodit.
Povím Vám tyhle překážky v hlavě jsou věc! Ony tam fakt jsou, říkají ti, jak nemůžeš, ať si odpočineš, že to nezvládneš, tak nějak podvědomě...když si to ale uvědomíte a řeknete si, že přeci můžete, že to zvládnete, najedou Vám nohy odlehčí a odlepují se od země tak, jako by to bylo naprosto přirozené...jako dýchání...ten pocit...to prostě musíte zažít. Svěží jarní vzduch ovíval mé tělo a sluníčko mě hřálo na tvářích.

To krásné probouzející se prostředí vás strhne nemyslet na nic. Najednou jsem dokončovala své "kolečko" ani jsem nevěděla jak. Aplikace hlásila 2,81uběhnutých kilometrů. To na začátek není špatné. Nejrychlejší km jsem uběhla za 6 min. a 31 sec. Celkový běh 18:18. Krásné čísla. Byla jsem na sebe pyšná.

A víte co? Snídaně mi chutnala jako nikdy. Energie jsem měla celý den na rozdávání a to i přes celodenní soutěžní taneční maraton. V noci jsem sice padla do postele jako zabitá, ale spala jsem jako miminko celou noc. Bylo mi dobře. Moc dobře.
Povím Vám ten běh má něco do sebe. Hned v pondělí jsem šla běhat ven znovu. A mám to v plánu ještě mnohokrát. Pokud se chcete cítit fajn, dejte běhu šanci a zkuste se proběhnout po okolí. Třeba Vás to příjemně překvapí.

Co vy a vaše první jarní běhání? a co vy a běhání vůbec?