We Run Prague aneb jak jsme si to užily!

Tak Vás zdravím do začátku září!
Mnozí z Vás už jdou zítra do školy, chce se Vám?:D Mě to čeká až na konci září..docela se i těším;)
Mám toho hodně o co se chci podělit a tak jdu hned k věci:)

Určitě víte, že včera se konal už třetí ročník We run Prague, 10 km závod centrem Prahy pod záštitou Nike.
S Janičkou jsme se do Prahy vydaly už v pátek odpoledne, ať jsme na závod odpočaté. Protože jsme to braly zodpovědně, nešly jsme ani pozdě spát, ale noční Václavák jsme si ujít nenechaly, i když nám kvůli němu (nebo našemu pomalému kroku?:D) ujel spoj k bydlení a tak jsme se procházely ještě další hodinku, abychom zkrátily čekání na další vlak.

Po moc dobrém spánku a snídani na vlakovém nádraží jsme se přesunuly do centra Prahy. Proběhla povinná ranní nakopávačka v podobě kávičky v Mekáči a pak už jsme šly nadšeně vyzvednout náš startovní set. Po té, co jsme celé vysmáté převzaly trička s našim nápisem a startovním číslem a povinným čipem, daly si dobrý oběd a prošly pár obchodů, vydaly jsme se směr Žluté lázně. Hned jsme se vydaly převléct do těch báječných triček a schovat tašky a rychle jsme šly projít areál.

22574 mé startovní číslo

Musím říct, že tu báječnou atmosféru a nezapomenutelný zážitek tvořily maličkosti a skvělé nápady jako byla například dlouhá stěna potištěná všemi startovními čísly a mottem, kde každý mohl najít to své. Super věc byla, že jste se mohli na speciálním stupínku s digitálním pozadím vyfotit s tzv. digitálním diplomem. Stačilo přiložit čip na roh stupínku a na digitální stěně se objevilo vaše jméno, startovní číslo a motto. Po skončení závodu se tam objevil i čas za který jste závod uběhly;) velice milé:)



Nechyběli maséři, tejpování, spousta soutěží, malování zdarma, airbrush tetování,

Airbrush tetování

ochutnávky, dárečky, focení na přední stránku Cosmopolitanu nebo s magnetickými tabulemi, kam jste mohli napsat co jste chtěli, program, moderátoři..a na deset tisíc běžců, s báječnou náladou:) Hostem akce byla Paula Radckliffe, maratonská běžkyně, která drží světový maratonský rekord(klobouk dolů). Zahájení akce rovněž podpořila Bára Špotáková.

START!zdroj: werunprague.cz

No když už se čas chýlil ke čtvrté hodině, nastupovali jsme si na start, který byl rozčleněn podle koridorů. Jednotlivé koridory pak rozdělovaly běžce podle času, který si mysleli, že jim bude stačit k uběhnutí trasy. My jsme stály tudíž někde ke konci. Po slavnostním odpočítání a vypuštění spousty balonků do vzduchu se fronta začala pohybovat. Protože to byla masa lidí, naše lajna proběhla start asi až 9 min po té, co bylo odstartováno. Pak už jsme se rozběhli naplno:) Na každém kilometru stál panel, který ukazoval počet uběhnutých km. První kilometr uběhl jak nic. Docela dlouho jsme se s Janičkou držely při sobě, ale ona byla zvyklá na rychlejší tempo než já a tak mi ke konci utekla. Já jsem za to byla ráda, protože už jsem její tempo nezvládala a trošku jsem na začátku přestřelila a tak jsem pak už neměla moc sil. Výborné byly dvě občerstvovací stanice, kde jsme dostali kelímek s vodou. Přeci jen bylo krásné počasí a sucho v puse bylo. Na pár místech byly bedny s hudbou, nechyběl DJ, obrazovka, která ukazovala běžci, který ji míjel vzkazy, co mu na netu nechali kamarádi a rodina (opravdu super povzbuzující záležitost).

před startem

Podél trasy stáli diváci, kteří občas i tleskali a povzbuzovali běžce a to bylo taky moc fajn. Trasa byla skvělá, skoro celou dobu rovinka, občas sice dlažební kostky, po kterých se neběží nejlépe, dalo se ale vždy najít místečko, kde nebyly a tak se to dalo zvládnout;) Musím říct, že nejlepší věc na celém závodu byly nápisy na zádech běžců. Každý si vybral své motto díky kterým jsem nevnímala ani tolik tu krásnou Prahu, jako právě ty myšlenky. Každý který jsem si přečetla jsem si v hlavě okomentovala. Zajímavé bylo, že jsem si vždycky přečetla něco, co mi v tu chvíli pomohlo. Například když už jsem nemohla nakopla mě myšlenka running sucks:D , proč to vůbec dělám? uvidíme se v cíli, mám na to! nemůžeš? přidej! nemůžeš? pak nebreč! ...bylo jich strašně moc které mě jak pobavily( I thought you said RUM):D nebo právě povzbudily. Nejvíce to, když jsem koukala Janičce na záda a četla že MÁME NA TO!

po doběhnutí

Když jsem ke konci nemohla, jediné na co jsem myslela bylo, že jestli se zastavím budu na sebe pak strašně naštvaná. To jsem si pořád opakovala. Pak už jsem viděla cíl, zdál se tak daleko:D říkala jsem si pořád už jen kousek, už jen kousek, už to dám, Janička tam na mě čeká...no a bylo to. Cíl a Janička, lehké mžitky před očima, pocit úlevy a štěstí. Euforie a to jak jsem na nás hrdá přišla jen co jsem si chřtánem prolila snad půl litru vody:D
Zpocené, ale šťastné jsme si šly udělat digitální diplom a pak už bohužel vyzvednout věci a já směr Pendolino a Janička směr dovolená.

Janička doběhla s časem 1:08:08 a já 1:12:12...věřím, že kdyby se Janča nesnažila abych ji stačila po téměř celou dobu závodu, pak by její čas byl ještě lepší. Jsem na nás pyšná i tak, splnily jsme si svůj cíl a ve zdraví doběhly;)

Celkově teda musím říct, že to byl jeden z nejlepších a nejpozitivnějších zážitků v mém životě. Nejen, že jsem ho celý strávila s kamarádkou, která je absolutně báječná a jde se mnou do takových věcí, ale rovněž jsem udělala něco pro sebe a dokázala si, že když si něco zamanu, zvládnu to. Překonala jsem samu sebe a to pro mě bylo úplně nejvíc. Navíc běžet s tolika lidmi, kteří tam jsou všichni jen kvůli tomu, aby si zaběhali je prostě skvělé. Celý den  nás provázela super nálada a měly jsme obrovskou radost z maličkostí. Asi Vás nepřekvapí, že příští rok jedem určitě znovu a za cíl si dáváme lepší čas! Kdo ví, koketujeme i s myšlenkou půlmaratonu, protože hranice a cíle se mají pořád posouvat, aby se člověk měl v čem zlepšovat...a ve dvou se to lépe táhne;)



PS: Byl tam někdo z Vás? Jak si posouváte hranice Vy?