On my fitness way

Krásný den všem!
Poslední dobou se mi hlavou honí spousta myšlenek. Mám motivace na rozdávání a zdá se mi, že mě nikdo nemůže v mé cestě zastavit. Protože já to tak chci. A jdu si zatím. Ať to stojí, co to stojí.
S tím souvisí dnešní příspěvek, protože jak si tak přemýšlím, občas si vzpomenu na svoje šílené diety, začátky ve fitness a taky doby, kdy mi fitness holky přišly nechutné. Zpětně mi to přijde úsměvné a chci se s Váma o to podělit. To aby jste viděli, že každý máme svojí cestu, na které se postupně hledáme a vyvíjíme. Nikdo se s činkama v ruce nenarodil, že jo.

Nepůjdu úplně hluboko do minulosti, to bych si ani já sama nevybavila.


2009
Asi moje největší období. Rozuměj, nikdy jsem se necítila tlustá nebo obézní. Svým způsobem jsem se měla ráda i tak. Věděla jsem, že by bylo dobrý trochu ubrat. Nejdříve jsem si myslela, že to vyřeším tak, že neubudu jíst. Vystačila jsem si s balením racia chlebíčků na den (!!!) a divila se že nehubnu :D. Nebo další moje super vymoženost z dámských časopisů...po tanečním tréninku jsem přišla v osm večer domů hladová, ale nic jsem už nejedla, abych nepřibrala...no moc dlouho mi to nevydrželo a že jsem nehubla asi nemusím říkat. Chytře jsem totiž třeba k obědu zvláda sníst polovinu balení těstovin (nebo kdysi jsem milovala takové ty instantní nudle, jak se to jmenovalo :D se sýrovou omáčkou, co jen uvaříte s vodou :D). Moje oblíbené byly taky zapékané emco muesli ty jahodové :D klidně jsem si na večeři nebo jen na chuť dala plnou misku s tím muesli a mlékem, protože je to přece zdravé a budu po tom štíhlá :D Postupem času jsem se v tomhle období začala zajímat o zdravou výživu. Jedla více zeleniny, naučila se jíst po dvou až třech hodinách. Jen jsem absolutně neměla pojem o složení stravy. Prošla jsem si taky bláznivýma dietama (kdy se jí jen špalda a zelenina - bylo mi pěkně blbě a neshodila jsem nic).

2010

2010-2011
Viděla jsem svoji fotku z dovolené z Řecka 2009 a byla jsem v šoku, že dávno nejsem ta štíhlounká holka. Moje trenérka (která byla vždycky "tak akorát" jako já) brutálně shodila a byla štíhlá jako proutek. No a to mě nakoplo začít se snažit. Do té doby jsem byla přesvědčená, že takhle prostě vždycky budu vypadat, že moje tělo chce mít takovou váhu a že i kdybych chtěla, uplně štíhlá nebudu (ttsss byla jsem akorát líná prdel) Konečně mi došlo, že taneční tréninky mi ke štíhlosti nestačí a že je třeba začít u stravy. Protože už jsem měla ráda zdravou stravu, našla jsem si na internetu informace, přečetla několik knih a na konci léta 2011 začala hubnout. Světe div se, šlo to. Mým ideálem jsou hubeňoučké modelky, kluci se mi líbí s vánočkama na břiše, ale kulturisiti mi příjdou odporní.
Moje okolí se ptalo proč hubnu, když to nepotřebuju. Mnohdy mi přišlo, že mě spíše odrazují. Divili se proč piju vodu a tahám krabičky s jídlem. Častokrát jsem se až styděla za to, že hubnu a bylo mi nepříjemné to vysvětlovat. Později se začali ptát jak jsem to udělala, ale skutečně nikdo vlastně nechtěl slyšet odpověď. Asi čekali, nějaké zázračné tablety.

"ta" fotka

2011 léto

2011 Vánoce

2012
V tomto roce už jsem se dostala na váhu kolem padesáti kilo a byla jsem šťastná jako blecha. Celkový úbytek byl 8-10kg (ale nemám přesné údaje na počátku hubnutí). Jsem docela spokojená a ve stravě už se docela orientuju. Zakládám blog, abych mohla své zkušenosti s hubnutím předat dále do světa. Je jasný, že ke stravě jsem přidala pohyb, bylo to většinou ježdění na elipticalu a domácí posilování. Nově přicházím na chuť běhání, které jsem doposud nenáviděla. Jsem mile překvapená jak vypadá moje bříško, ale stále jsem nespokojená s těma stehniskama. Jsou obejmné, celulitidové a nepěkné. Začínám si uvědomovat, že je budu muset asi cvičit a zpevňovat. Objevuju kouzlo vypracovaných ženských těl, i když se stále bojím vypracovaných stehen fitnessek. Začínám si povolovat v jídle. Když už jsem hubená, můžu si to přeci dovolit. V létě jedem s krasavcem na dovolenou k moři, ač na jídlo myslím a snažím se vybírat lepší varianty, moc to nejde :D Zmrzliny a nanuky mě lákají a já si celou dovolenou dopřávám právě ve znamení těchto dobrůtek. Zvedá se mi váha na 55kg. Ale nehroutím se, vždyť jsem přece štíhlá;)

2012

2012

2013
Na počátku roku začínám s krasavcem chodit do fitka. Není to nic pravidelného, ale když to jde, tak jdu s ním. Ze slečny na recepci se snažím dostat jaké je tajemství štíhlých stehen, načež mi odpovídá, ať nezvedám velké váhy a nejezdím na elipticalu, že z toho stehna jen rostou :D :D. Bojím se velkých vah, a tak cvičím aby se neřeklo, cítím, že to není ono, ale strach je silnější než já. Překonávám sama sebe v běhu a účastním se závodu WRP na 10km a tvořím si jeden z nejlepších zážitků v životě. Do toho si ale pořád povoluju v jídle, po večerech si dáváme s krasavcem pizzu a často děláme večery s vínečkem a popkornem. I když si přes týden držím stravu, víkendama to vždycky zazdím a tak není divu, že to fitko s postavou nedělalo žádné změny.
Na podzim toho roku jsem už naštvaná a chci to změnit. Protože pořád očumuju krásné fitnessky, které se mi líbí konečně i s těma stehnama a přestávám se bát těžkých vah, chci pořádný trénink i s jídelníčkem a oslovuju Roberta...

2014
And here I am :D Na své cestě za svým snem. Miluju svaly. Miluju krásné vypracované stehna. Modelky Vicotria secret mi přijdou pořád krásné, ale hrozně hubeňoučké. Modelka je pro mě ta, které jsou jemně vidět svaly, ostatní mi přijdou rozkydlé. Dokonce se mi líbí velké svaly kulturistů, což kdysi pro mě bylo nemyslitelné. Začínají se mi líbit moje stehna (svaly se hezky tvarují), i když je pořád hyzdí ta celulitida.Teď už ale vím, že bude brzy pryč. Konečně jsem přijala skutečnost, že i když je nikdy nebudu mít vyhublé, můžou být krásné. Makám na svém snu. Hodně lidí mě povzbuzuje, věří ve mě a fandí mi. Naopak i plno lidí nechápe, co je to za život, upírat si čokoládu a zmrzlinu, jen proto, abych pak byla odporně svalnatá :D Většinou jsou ale zvyklí, že piju vodu a že tahám krabičky s jídlem nikoho nepřekvapí. Dokonce si za mnou chodí pro rady a pomáhám teď i kamarádce s hubnutím (ahoj Maru :*)
Mám velkou výhodu, že fitness strava a zdravá strava celkově mi hrozně chutná a nechtěla bych se ani stravovat jinak. Čím více pohybu mám, tím lépe se cítím a paradoxně jsem i méně unavená. Tím více jsem taky v psychické pohodě a všechno je prostě jednodušší. Ano endorfiny jsou kouzelné ♥  Zjistila jsem, že potřebuju mít pevný řád, který si dokážu držet zuby nehty, ale jakmile ho nemám, hrozně rychle zvlčím. Teď pro mě neexistuje, že bych vynechala trénink protože "se mi nechce", tak jak tomu mohlo být ještě rok zpět.
I přes to, že někdo mé cíle nechápe, já jsem si ale naprosto jistá v tom co chci. Tohle je můj obor, v něm se chci vzdělávat (škoda, že jsem si to neuvědomila dříve než před státnicema z politologicko-historického oboru :D) A vím, že chci v podzimní sezóně stát na pódiu v růžových plavečkách a vypadat krásně a být na sebe pyšná. Víte, pro mě je život bez cíle hrozně chudý. Potřebuju mít cíl, za kterým se budu hnát, kterému se poddám. Protože jak jinak bych ze sebe pak mohla mít radost? Chci si říct, dokázala jsem to. Protože to mě naplňuje. A z toho jsem šťastná. Najděte si cíl, ať už je jakýkoliv a nevzdávejte se ho, i když se okolí nemusí líbít. Je přeci Váš.♥

Mějte krásný den a nikdy se nezvdávejte ♥
Vaše V.♥