Troška povídání & motivace

Zdravím Vás do nádherného letního počasí.
Jak jste si užili horký víkend? Já jsem chytla konečně trochu barvičky na koupališti a k večeru jsme si vychutnávali poloprázdné fitko, které jsme opouštěli jako poslední :D Jestli bouřky dovolí a dorazí až v noci, po práci ještě půjdem na chvíli k vodě.

Do včerejška jste měli možnost zúčastnit se soutěže, kde jedna z podmínek byla napsat, co je Vaší motivací. Nebudu zastírat. Tohle téma jsem vybrala záměrně, protože jsem se aktuálně nacházela v bodě, kdy se mi nechtělo moc trénovat a moje motivace mě opouštěla. Tak trochu jsem hledala elán a snažila jsem sama sobě vysvětlit proč dělám, to co dělám.

Není to jednoduchá cesta a každý z nás se občas v takové chvíli ocitne. Každý den prostě nemůže být posvícení a možná jsou právě i tyto dny důležité pro to, aby jste si uvědomili, co pro Vás Váš životní styl znamená.

Co mi velmi pomohlo byly právě Vaše komentáře, na které jsem vsázela. Pomohli jste mi uvědomit si, co je pro mě důležité. Víte blog jsem kdysi zakládala pro to, abych se podělila o zkušenosti s holkama jako jsem já. Což ostatně stále trvá. Ale momentálně už to není jen o tom, že něco předávám dál, ale že vy předáváte hodně zpátky. Ta motivace, kterou pro mě jste, je neskutečná. Ten  pocit zodpovědnosti, který cítím, když jsem se pro něco uvrtala mě tlačí makat dál, i když se mi moc nechce.

Většina komentářů o motivaci byla o tom, že motivací jste si vy sami. Musím říct, že jsem nadšená, to je prostě skvělé! Protože děláme to pro sebe, nikdo to za nás neodmaká a i proto by nás měly pohánět vlastní pokroky. Sama jsem si to včera vyzkoušela na vlastní kůži.

Poprvé jsem cvičila bez trička, jen v kraťasech a sportovní podprsence. Víte, vždycky jsem se docela styděla takhle cvičit, včera ale bylo fitko prázdné a říkala jsem si že v tom horku snad nikoho nepohorším. Co je ale důležité, mezi sériema jsem na sebe mrkla do zrcadla a když jak jsem z hluboka dýchala, při výdechu se mi úplně zřetelně rýsovalo všech šest kostek na břiše. Chvíli jsem nevěřícně zůstala civět do zrcadla, jestli je to fakticky moje břicho a pak jsem se musela furt usmívat. Ke konci tréninku už to vidět nebylo a tak jsem to nemohla zachytit na fotce, ale věřím, že už brzy tam kostičky budou jako doma a uvidím je kdy budu chtít. Pocit k nezaplacení, který Vás rozhodně nutí makat dál a více a nejvíce. Stejně jako moje spodní část těla, která prostě pořád zaostává a to já jí teda nedaruju.

Co tím vším chci teda říct :D Nevěšte hlavu, když se Vám zrovna dneska nechce nic dělat, když absolutně nerozumíte na co jste se to dali a proč to všechno děláte. Protože to se stane každému. Důležité je, nenechat se tím zvyklat, zachovat si disciplínu a nepolevit. Projet si motivační videa, fotky, udělat si porovnání pokroků, podívat se jak dlouhá už je ta cesta po které jdete. Nebojte se sami sebe pochválit a uznat, že už máte něco odmakané a že je to znát. Uvidíte, že za pár dní se elán zase vrátí a vy budete jen rádi, že jste nepřestali a vydrželi. Protože jen ti co vydrží můžou být ti nejlepší. Jen ti můžou dosáhnout svého cíle. Protože nejhroší trénink je ten, který se nestal.

Mimochodem, už jsou vypsány termíny kondičních závodů...takže moje první soutěže bude Grand Prix Ostrava 15. listopadu. 117 dní do závodů! Na to je třeba myslet, není to tak hodně jak se může zdát. Moje obrovská motivace!

Díky za Vaši podporu. Velmi si jí vážím. Tento týden se můžete těšit na výsledky soutěže ♥ Držím palce.
Vaše V.♥
PS: Jak bojujete s nedostatkem motivace vy?