Mé první závody

Moje první závody...nový článek pro aktin.cz

Tolik emocí a zážitků z jediného dne. Není vůbec lehké shrnout můj první závodní den do jednoho článku, ale pro vás se o to pokusím.

Sobota začala příjemným ránem. I když jsem se v noci nervozitou často budila, byla jsem hezky odpočatá. Potlačila jsem touhu se napít (od druhé hodiny odpolední předchozího dne jsem nepila) a vrhla jsem se na snídani v podobě ovesných vloček se sušeným ovocem a doopravdy jsem si na tom pochutnala ;). V pohodlí domova jsme stihli udělat druhý nátěr barvy, v klidu jsem se nalíčila a pak už nezbývalo než se rozjet směr Ostrava, která je naštěstí od mého rodného Havířova kousíček.

s mým krasavcem bikinářem!

Při prezentaci nám bylo oznámeno, že vzhledem k vysokému počtu bikinek budeme rozděleny na dvě výškové kategorie. S mými 160 cm bylo hned jasné, že se zařadím do první, nižší skupinky. Prostředí Garáže, kde se závody konaly, bylo moc hezké, jen šatny trošku menší. Našli jsme si ale své místečko i s dobrým výhledem na pódium, kde jsme posedávali celý den. Ta největší nervozita na mě padla hned po příchodu do šaten...to víte, tolik krásných holek pohromadě v člověku vyvolá docela obavy. Naštěstí jsem měla ten den kolem sebe hromadu skvělých lidí, rodiny, přátel, kteří mě nepřestávali utěšovat a fandit. Dokonce mě přišlo pozdravit několik z vás, čtenářů, kterým tímto moc děkuji, pomohli jste udělat můj den neobyčejným.

Pak už nastal ten čas, poslední úprava barvy, nanést olejíček, upravit plavky, obout boty a nanést poslední vrstvu rtěnky. Se srdcem až v krku, ale zároveň ohromně natěšená jsem se šla mezi ostatní krásky zařadit k pódiu. Vysoké startovní číslo 87, které jsem si při prezentaci vybrala, mě řadilo až ke konci. Chvíli na pódiu jsem si strašně moc užila. Když slyšíte své jméno a pak obrovský potlesk a své jméno ještě mnohokrát z hlediště...to vás prostě strhne. Snažila jsem se nevnímat své roztřesené nohy a užít si to. Přišlo mi to ale hrozně krátké! Na porovnávání jsem byla vybraná do první skupinky a zbytek už jsem si odstála vzadu v řadě. Netrvalo dlouho a s bušícím srdcem jsem hleděla na seznam čísel, která postupují do finále! Byla jsem tam! Neskutečná radost. Do toho neustále pípající telefon s hromadou vzkazů na mé facebookové stránce, dokonce i fotkami z pódia...ta euforie a podpora se prostě nedá popsat slovy.

Po pár locích vody a o trošku snězeného sušeného ovoce později jsem byla opět na pódiu a snažila se do toho dát maximum. Opět pouze přední a zadní pózy...ani nás nenechali se pořádně projít po pódiu, což byla jediná věc, která mě mrzela. Místo toho, aby napětí povolilo, že už to je za mnou, jsem byla pořád napnutá jako struna...to víte, první soutěž..nemáte absolutní potuchy jak si budete stát. Musím říct, že při samotném vyhlašování by se ve mně krve nedořezal, když jsem stále neslyšela své jméno...to zaznělo až při vyhlašování třetí příčky! Bedna je moje! Byla jsem v lehkém šoku, že mi chvíli trvalo, než mi to došlo...vlastně mi to došlo až o nějakou hodinku později, kdy jsme s mým báječným přítelem a nejlepším trenérem oslavovali ten úspěch zmrzlinou s čokoládou, sushi a perníkovým latté :D

Asi je z mého povídání zřejmé, že ten zážitek, který mi navždy zůstane, je neskutečný. Jsem hrozně šťastná, že jsem to za pomoci mého trenéra a velké podpory přítele a rodiny dotáhla až na prkna. Miluji to a už se nemůžu dočkat, až opět nasaji tu závodní atmosféru na dalších závodech v Brně (ty již proběhly) a Březnici. Pokud se tam chystáte, budu moc ráda, když mě přijdete pozdravit.

Vaše V♥

 Použité fotky jsou buď mé anebo z ronnie.cz