PPP o kterém se nemluví - Záchvatové přejídání. Rozhovor s jednou z Vás

Záchvatové přejídání je jedním z poruch příjmu potravy a kupodivu se o něm mluví velmi málo. Ano myslím si, že je to porucha příjmu potravy. Protože pokud máte nějaký problém v hlavince, který Vás omezuje a svazuje a neumíte se s tím jen tak sami poprat, je to tak. Není na tom nic zlého, jen se o tom velmi nemluví a neví se o tom tolik jako o anorexii nebo o bulimii, byť může mít stejné psychické dopady.

Možná proto, že se o tom tolik nemluví, je těžké pro ty, kteří tím trpí si vlastně uvědomit, že mají problém. Poslední dobou se mi až děsivě množí příběhy, které mají společného jmenovatele a to právě záchvatové přejídání. Proto jsem moc ráda, že jsem měla možnost popovídat si z jednou z Vás. Z dnes už usměvavou slečnou, která si tím sama prošla a má to v hlavě krásně srovnané a řekla bych (vzhledem k tomu, jak otevřeně se se mnou o tom dokáže bavit a z toho jak o problému mluví), že dokázala tohoto strašáka porazit. Protože ctím její soukromí, bude to anonymní, ale doufám, že to může pomoci některým z Vás, které se s tím samy perou anebo Vám, kteří v okolí někoho takového máte a chcete ho pochopit a pomoci mu. 

Jak bys definovala záchvatové přejídání?

Řekla bych, že je to psychická porucha, vychází z hlavy. Během krátkého času do sebe nasoukáš velké množství jídla, i přesto že ti to nechutná. Což je podstatné...že ti to nechutná. Nejhorší je, že si říkáš, proč to děláš, nechceš to... ale nemůžeš tomu zabránit. kolikrát i brečíš, nechápeš proč to děláš. ale přesto musíš... Taky vidíš jídlo jako lék, většinou na nějaké problémy. 

Kdy jsi u sebe pozorovala první příznaky?

Vyloženě začátek si nepamatuju, ale pamatuju si průběh, kdy to bylo nejhorší. Chvíle bezmoci. Vždy to bylo období, třeba intenzivní měsíc přejídání a záchvatů, a pak třeba tři měsíce klid. To špatné období se vždy vázalo k tomu, že jsem řešila nějakou těžkou nebo smutnou situaci.

Ze začátku to chápeš, jako že to je jen tvůj problém, že jsi asi jinde, že nikdo jiný ničím takovým netrpí. Postupem času se ke mně tento pojem dostal a když jsem zjistila co to je, uvědomila jsem si, že to na mě sedí a že to asi není úplně normální a že tím netrpím jen já. Vyloženě začátek jsem z hlavy nejspíše vytěsnila. Člověk má asi potřebu to nejhorší zapomínat…

Čím myslíš, že to začalo?

Bylo to asi 3 roky zpět, v období léta. Myslím si, že to bylo tím, že jsem jedla celý den jen salátky, ovoce (nic nutričně hodnotného), přijdeš večer domů a máš vlčí  hlad. Takže jsem snědla velké množství jídla a tím si myslím, že to začalo, že jsem měla potřebu se tak moc dojídat... tím, že jsem se celý den v podstatě pořádně nenajedla, i když neúmyslně. Nevěděla jsem nic o bílkovinách a že jsou potřebné. ..

Pak jsem zjistila, že takové přejídání před mamkou mi není příjemné a spojila jsem si to hlavně s tím, že když mamka odejde, jsem sama doma a můžu se vrhnout na ledničku ...no a tím to začalo. 

Když jsem byla sama doma. Do dnes je mi nepříjemné jíst před lidmi a když jsem sama doma, ještě tam v hlavě na mě nějaký strašák skočí, ale teď už bych to neudělala.

Je to velmi podobné, jako když anorektička se snaží před lidmi malé množství jídla jíst, aby viděli, že jí. Tak ty taky nechceš ukázat, že máš nějaký problém a potřebuješ se přejíst. 

V podstatě jsou to obdobné nemoci, jen každý dělá něco trochu jinak.

Nevím přesně příčinu, která všechno spustila... což je nejhorší pro toho člověka, když neví proč to vlastně dělá. Když už přijdeš na to, proč se to děje, můžeš proti tomu bojovat, pokud ne, nemůžeš bojovat když nevíš proti čemu.

Přišla jsi teda nakonec na tu souvislost? Příčinu?

Myslím, že hlavně to, že jsem trávila většinu času sama, neměla jsem přítele tak jako moje kamarádky a ty na mě právě neměly díky tomu čas. To, že jsem byla sama, cítila jsem se osamocená a díky tomu jsem měla pocit úzkosti, kvůli tomu jsem si našla oporu v jídle.

Kdy ti naopak bylo lépe?

Když jsem měla něco na práci, uměla si zaměstnat hlavu jinak, tak jsem nemyslela na jídlo a tím pádem to bylo v pohodě.

Z dlouhodobého hlediska to bylo vysvobození (paradoxně), když jsem měla nějakou dietu. Měla jsem pevný režim a řád a neměla jsem potřebu to porušit. Problém nastal, když jsem tu přísnou dietu skončila a měla jsem potřebu se zase dojídat. Tady bych chtěla upozornit na nesmyslně přísné diety, kdy holky drží režim tak přísný, že mají pak potřebu to dohnat. Důležité je uvědomit si, že jídlo nedělíme na zdravé a nezdravé. Osvěta ve zdravotním životním stylu je na jednu stranu dobrá, ale na druhou stranu už lidi nevidí jen bagetu z fast foodu (kterou by třeba kdysi viděli i docela zdravě), ale jako nejhorší zlo protože je tam dresing, bílá mouka a podobně. Navíc články typu cukr je zlo, nejezte tohle a nejezte tamto...to všechno tomu nahrává.

  

Co je podle tebe největším problémem záchvatového přejídání?

-     Jednak je to určitě zdravotní problém ( ohromná nával jídla, který má za následek rychlé přibírání, rozhozený metabolismus, špatná pleť, nechuť k pohybu..)

        Pak určitě  dlouhodobě omezování ve smyslu, že už si neumíš dát jen jeden pásek čokolády. Ale dáš si čokoládu, na to tatranku, rohlíky. Cheat meal u mě neexistuje, jedno jídlo odstartuje přejídání třeba na zbytek dne. Teď už to umím zastavit po jednom dni, ale nejde to po jednom jídle. Prozatím neumím si dát jeden zákusek a skončit, ale věřím, že silou vůle a tréninkem to půjde. Chce to ale všechno čas. 

Jak dlouho to trvalo?Co ti nakonec pomohlo se z toho dostat?

-   Kamarádka – svěřit se někomu (bylo dobré, nebo dobré pro mě, že kamarádka měla podobný problém a dokázala to pochopit.)...ale rozhodě to byla ta možnost svěřit se!

-       Výživový kurz – začít od znovu, srovnat si v hlavě že na prvním místě je zdraví a né hubnutí ( protože u toho primárně řešíš, že přibíráš a řešíš to jak zhubnout, je ti jedno co ti to udělá se zdravím, to je to poslední), je potřeba urovnat si v hlavě co je podstatné.

-    Stravování IIFYM – nechápat čokoládu nebo jiné „ zakázané“ potraviny jako nedobré a občas si je zařadit do jídelníčku, nedělit potraviny na zakázané a povolené... postupně si člověk uvědomí, že to není zlo. Ale k tomu se musí člověk dopracovat, nejde to hned. bude trvat dlouho, než uvidíte čokoládu v pohodě a ne jako zlo. Prostě chápat třeba čokoládu jako přítele a né jako nepřítele.

Co ti pomáhá se k tomu nevrátit?

-    Určitě pohyb – strava plus pohyb je rovnice, která se spolu funguje. Neumím si představit, že si půjdu zacvičit a půjdu domu sníst něco, co bych neměla. Pohyb mě baví, necvičím kvůli tomu, že jsem snědla čokoládu, ale aby mi bylo dobře.

Co bys poradila někomu, kdo o sobě ví, že tímto problémem trpí?

1)Svěřte se někomu. Není nic horšího, než se tím nechat užírat. Musí to být člověk, který se bude snažit porozumět. Není nic horšího, než říct to někomu, kdo to nechce pochopit, to si pak vyčítáte, že jste to řekli a připadáte si jako blázen. Takže vybrat třeba kamarádku, u které budete tušit, že vám bude chtít porozumět.

2)Rozhodně přijít na příčinu, co to vyvolává, protože někdy je to těžké zjistit, ale když něco děláte, vždycky to je kvůli něčemu. 

3)Když už je to dlouho a je to několikátý záchvat, zkusit si vybavit průběh a ty špatné pocity, které to přináší. Třeba to člověka odradí.

Pokud není v okolí nikdo tak nebojte navštívit dobrého se psychologa. Pohledejte reference. Je to doktor na duši, není na tom nic zlého. Nevysměje se Vám, on se Vás bude snažit pochopit. Nebojte se toho a hlavně se svěřte. 

Co bys poradila někomu, kdo si myslí, že má ve svém okolí někoho s tímto problémem a chce mu pomoci?

Popovídejte si s ním o tom, zkuste mu porozumět a nabídněte mu společně navštívení !kvalitního! výživového poradce, který sestaví jídelníček a naučí vás jíst se vším všudy, že Vám tam dá v rozumné míře i nějaké to nezdravé jídlo a naučí Vás, že je to v pořádku. Krok za krokem. Prostě naučí Vás znovu jídlo a jeho význam.

Přejít na IIFYM - (moje pozn. - if it fits your macros - hodnoty na den, které si sami rozdělíte do dne, jak Vám to vyhovuje, jediné o co jde je, vejít se do makroživin, které máte nastaveny. Na internetu najdete hromadu článků, já jsem o tom četla naposledy u Zuz z czechfitnesscouple anebo u Blaničky z Fitfoodmanic). Tam už je ale třeba se trochu v živinách orientovat. 

Pravidelné společné cvičení – brát to jako zábavu, pomoci tomu člověku s pohybem, tak, aby z něj měl radost a přijal ho do svého života. 

Chtěla bys na závěr ještě něco říct?

V dnešní době je horkým trendem fitness, což je na jednu stranu super, ale na druhou pak kdokoli přidá na sociální síť párek nebo čokoládu, háže k tomu hastagy junkfood, cheat, apod. jen aby ospravedlnil, že je to něco extra výjimečného, a že se to dělat nemá. Samozřejmě zdravá strava je důležitá, ale všechno má být v rovnováze a to je nutné si uvědomit. U značné části lidí ZP vyvolávají, jak už jsem řekla, psychické problémy…ať už škola, práce, přítel,problémy v rodině, atd... ale může to být právě i to, že všichni kolem vás jí zdravě, postují své progressy, drží se na té healthylifestyle vlně a vy si pak říkáte, že nikdy nebudete jedním z nich a utápíte smutek v jídle - protože co? ono je to stejně jedno. Ne není! Je jen na vás, jakou cestu si vyberete.

Na Vaše dotazy bude slečna z rozhovoru odpovídat také na http://ask.fm/ZP_dotazy

Pokud budete mít nějaké doplňující dotazy, určitě se Vám budeme snažit spolu s touto slečnou odpovědět. Pište prosím do komentářů, ať si to můžou přečíst i ostatní. 

Pokud máte i vy příběh o který se chcete podělit a máte pocit, že by to mohlo ostatním pomoci, budu ráda, když se ozvete. 

Hodně štěstí ve Vaší cestě. Mějte se rádi. 

Vaše V♥