Závodní sezóna 2015: Partners Cup Čelákovice

Ahoj!

Byla by škoda, když už Vás seznamuji s celým průběhem přípravy nepodělit se i o zážitky z toho nejdůležitějšího - tedy samotného závodu. 

Po Olympii, kterou beru spíše jako zkušenost a splnění další mety než jako závodění mě čekal další závod kousek od Prahy, tentokrát v Čelákovicích. 

Budu upřímná, dny po Olympii pro mě nebyly snadné, a to proto, že jsem měla pocit, že všechno pro co jsem pracovala už je za mnou. Věděla jsem, že mě čeká několik závodů, kde si konečně trochu zazávodím, ale prostě to té moji hlavě nějak nešlo vysvětlit. Ještě nikdy se mi tak špatně netrénovalo. Byla jsem bez nálady, líná a strašně hladová. Když jsem se totiž po Olympii konečně do syta najedla, bylo strašně těžké zase přepnout zpět do dietního režimu...tělo chtělo logicky víc a to zrovna nepřidávalo :D

Ale protože naštěstí vím, že abychom si užívali dobré dny, je třeba projít si i několika špatnými a mám kolem sebe skvělé lidi, kteří vždy ví co říct, aby mi pomohli jít dál, přežila jsem pár zlých dní a svět byl zase v pořádku. 

S krasavcem jsme se rozhodli jet do Čelákovic už v pátek, abychom se v sobotu nemuseli stresovat dlouhou cestou. Ubytovali jsme se v malém hotelu pár kilometrů od místa dění a ještě v noci mě krasavec natřel první vrstvou barvy. Dala jsem si skleničku vína, na které jsem se těšila celý den - to víte celý den bez vody..(to víno - aby mě ještě trochu vysušilo... chutná to vždycky tak dobře, že říkám, že ještě pár závodů a je ze mě alkoholik :D) no a unavení jsme kolem půlnoci padli do postele. 

Ráno jsem slupla svou misku ovesných vloček a nahodila závodní líčení. Krasavec doladil barvu druhou vrstvou a jeli jsme. 

Registrace bývá většinou jen formalitka. No pro mě tentokrát ne. Při kontrole plavek, konkrétně zadního dílu jsem měla problém. Plavky jsou malé, s tím nemůžete závodit...pardon, cože? :D

Přišel se podívat hlavní rozhodčí Slávek a spolu s další slečnou co měla stejný problém, nás vzal na podium, že se musí podívat jestli to není moc vulgární. 

Vzpomněla jsem si, že jsem velikost kalhotek řešila, když jsem chtěla jít na jarní závody...ale předpokládala jsem, že když jsem v nich startovala bez problému na Olympii, tak jsou vyhovující. No na mezinárodní závody ano, na domácí nikoliv...

Lída (další z rozhodčích svazu) radí vypárat gumičku, která ve středu kalhotky řasí, aby se trochu natáhly..., což doopravdy trochu pomůže...s výstrahou a poučením, že příště v nich už nikde startovat nebudu mě nakonec pouští...no tak to by bylo trochu nervů na začátek. 

V šatně se snažím hodit do klidu, povídám si s ostatními závodníky, s krasavcem zobeme fíky a celkově se cítím v podivné pohodě a konečně se na pódium těším. 

Když se chystám trochu napumpovat ramena, přiběhne organizátor, že bikini nastupují za pár minut, takže nestíhám nic, rychle přetřu pusu rtěnkou a utíkám k pódiu. 

Konečně jsem ve svém živlu! Trocha hromadného pózování...a je to tady. První vyvolávání..slyším svoje číslo! Panebože první vyvolávání! To chceš! Po chvilce štelovaní si uvědomuju, že navíc stojím uprostřed... víte co to znamená... někdy nic :D ale většinou to znamená, že si stojíte velmi dobře!

Plná euforie se vracím do šatny, s krasavcem se radujme, že to vypadá dobře, dopuju se dalšíma fíkama, odepisuju na Vaši neskutečnou podporu a cítím se perfektně.

Finálová šestka

Finále! Konečně se projdu po pódiu a užiju si tu svoji volnou chůzi! Konečně zužitkuju to trénování :D Utečte to hrozně rychle, ani nevnímám ostatní holky, sleduju jen porotu a občas se přistihnu že jsem trochu v tranzu a hledím někam do blba. Ještě krátké porovnávání.., za chvíli se vracíme zpět na pódium, tentokrát už pro výsledky. 

Nervy před vyhlášením

6. místo...5...4...3... panebože jsem první nebo druhá...panebože co když to vyhraju?!!! Ať je to zlato prosím ať je to zlato prosím prosím...tuhne mi úsměv, svírají se mi pěsti jak usilovně na to myslím..pak slyším druhé místo a nejsem to já...jsem první! Já jsem to vyhrááááálaaaaaaaa!!!! Chce se mi skákat a tancovat..no uklidni se, jsi přece dáma! :D

S úsměvem od ucha k uchu přebírám tašku s věcmi z nebbia, skleněnou trofej, zlatou medaili, protein, diplom..nezvládám to všechno pobrat. Slávek mi gratuluje a říká..to by byla škoda, kdybych Vás kvůli plavkám nepustil, co? :D Směju se a dochází mi, jak velká škoda by to byla! Ještě fotka pro vítězku..aaa tohle jsem vždycky chtěla! zůstat tam sama!

Po chvíli se na pódium zase vracím, s dalšíma dvěma vítězkama vyšších kategorií... bojuju o absolutní vítězství, ale tuším, že tady už cenu přebírat nebudu. Moje domněnky se brzy potvrdí, Baruška je totiž kus!

Běžím za krasavcem, radujeme se, skáču, fotíme se, volám si s nejbližšíma, abychom si aspoň po telefonu předali tu radost! Je to taaaak skvělýý. 

Zakončujeme to v Praze na running sushi, vyjídáme jako hladoví vlci, všechny druhy, které nám příjdou pod ruku, abych nakonec zjistila, že nejvíce mi chutná hrozno a meloun :D vyjedla jsem jim snad všechny talířky :D Do nacpaného břicha soukám ještě milovanou zmrzlinu z Frutisima a vyrážíme zpět Havířov..Tak to by bylo. Mé první místo v bikinách...Tak takové to je, když konečně získáš to, pro co dřeš. Takhle to chutná...Tak že to chcete znovu!

Díky moc za všechny Vaše krásné zprávy, komentáře, i osobní setkání. Neumíte si představit jak moc významné to pro mě je. Jen díky Vám je tohle všechno tak hrozně fajn!

Děkuji!