Moji drazí čtenáři.
Už delší dobu jsem Vám nic nenapsala a tak to teď mám v plánu malinko napravit. Nebudou to informace pro Vás nijak zvlášť obohacující. Ale tak trochu cítím potřebu se s Vámi podělit o své cíle plány a současný stav.
Říká se, že každá soutěžní příprava je trochu jiná. Když jsem na počátku roku s tou svou začínala tušila jsem, že to tak bude. Jen jsem netušila že to bude jiné tak moc. Změnilo se hned několik věcí. Měla jsem velkou touhu stát znovu na pódiu, protože už jsem věděla, jak skvělé to je. Věděla jsem, jaká je předzávodní příprava a svým způsobem to sadisticky miluju. I když jste unavení i když jste hladoví a bolaví, výsledky které na sobě každý den vidíte Vás stejně ženou dál. Jedete na motivaci, taková touha být lepší a lepší to je to co Vás tahá ráno z postele a drží Vás na nohou. Měla jsem ale o dost méně času se připravit a fakt, že po Vánocích můj výchozí stav nebyl úplně optimální moc nenahrával. Navíc jsem za sebou měla jednu docela dlouhou dietní přípravu, která v tuto chvíli taky nejspíše nehrála do karet.
Nebudu zastírat, neříkám, že po závodech jsem dělala všechno jak jsem měla. Přibrala jsem na můj vkus docela dost, jak jsem Vám už o tom i psala. Ale ten odpočinek, tu volnost jsem v tu chvíli prostě potřebovala a tak jsem to taky cítila. Nemyslete si, neležela jsem doma v čokoládě a pizze, ale více ořechového másla, více ovoce, trocha cukroví...tělo si vše uloží. Teď už vím, že nejvíce na sebe člověk musí být přísný po závodech, ale to je něco, co si musíte osahat, aby jste si na to přišli.
No a tak se není čemu divit, že moje druhá příprava šla hodně ztuha. Tělo nereagovalo tak jak jsem čekala, při intenzivních tréninzích a příjmu jídla jsem se předtím krásně rýsovala a teď jsem stála na místě. Nemusím asi říkat, že s ubývajícím časem přibývala nervozita, že se tělo neubírá směrem, kterým jsem chtěla a to zrovna není věc, která by byla ku prospěchu.
Nechci si stěžovat. Tohle je moje cesta, já ji miluju, i když je náročná. Ve chvíli, kdy už jsem ale viděla, že už tak trochu nemáme s trenérem kde přidat na pohybu a kde ubrat na jídle a to tělo prostě pořád nic (ne nechci se s Vámi dělit o to, jak přesně nastavený režim jsem teď měla, protože to není nic pro inspiraci dobrého a kdyby mi někdo řekl, že tak funguje, poklepala bych si na čelo..ale víte, ale na sebe má člověk vždycky hold jiný metr)...bylo to jen o srovnání se v sobě samé, a nechat si to od něj potvrdit, že takhle to prostě nejde, že bych to sice do závodů doklepla, ale spravit to pak by bylo na dlouhé lokty..a to nechceš..
Asi chápete co tím chci říct. Jarní sezóna pro mě bude letos probíhat jen v roli diváka. Není to proto, že bych nebyla dost silná, ale proto, že jsem byla silná už příliš dlouho..
Tohle je na jednu stranu pro mě trochu zklamání, ale na druhou a mnohem významnější, je pro mě důležitá ta zkušenost. Vyzkoušela jsem si, že toho zvládnu fakt dost, že moje disciplina je nezlomná. Protože když makáte tři měsíce v kuse na sto procent přesto, že výsledky jsou minimální a vy pořád nemáte chuť přestat..to Vás jen přesvědčí o tom, že tohle všechno fakt milujete. Už vím, kudy cesta nevede a co příště už nemám dělat a to je hrozně důležité. Poznat své tělo, protože jen to Vás posune dál a pomůže v další přípravě.
V žádném případě nic nevzdávám, nikde nekončím. Jen to trošku posouvám. Protože vyjít na pódium nepřipravená nebo ve formě horší než naposledy to by pro mě byla prohra. Trenér pro mě vymyslel bonbonek, který je mi už teď opravdovou motivací začít s další přípravou a sice na podzim. Cíl, který jsme si určili..je pro mě ale taková výzva, že už teď se na to těším, jako bych právě žádnou přípravu za sebou neměla.
Teď mě čeká trochu odpočinku, zítra se hodlám trochu najíst :D už se tak těším na velkou mísu kaše s banánem a sushi! Trochu zvolním tempo v tréninku a dáme dohromady můj rozhozený metabolismus. Protože si to zaslouží po tom, co jsem mu teď prováděla. Protože zdraví mám jen jedno. A chci si ho uchovat na celý život. A ne na jednu soutěžní sezónu.
Tímhle vším chci jen říct, že ke každému vrcholu vede nějaká cesta. I když je občas těžká, poraníte se na ní, nebude to lehké a občas se vrátíte zase o krok zpět, aby jste se mohli nadechnout a pokračovat dál. To nevadí. Kdyby to bylo tak jednoduché, nemohli by jste si vážit toho co dokážete. Nikdy nepřestávejte jít za svými sny, i když je ta cesta občas klikatá. Já se nevzdávám. Nikdy. To není můj styl. A Váš?
PS: pokud mi chcete něco chytrého, nechte si to prosím pro jednou sebe. Pokud mě chcete podpořit, budu jen ráda. Díky moc ♥
Vaše V♥
