my last days... haštag happiness

Ahojte moji drazí. 

Znáte ten pocit, kdy Vám během posledních dní neutekla ani jedna vteřina? Kdy jste stihli neskutečně moc věcí v krátkém čase, kdy máte ten pocit, že prostě žijete?

Je to takový pocit, že se musíte usmívat jen tak. Nic není nemožné a vy jste prostě šťastní. 

Sedím ve vlaku na cestě z Prahy a je půl jedné ráno.. za pět hodin vstávám do práce, ale mám pocit, že přesto budu odpočatá jak už dlouho ne. Kdo sleduje SnapChat @verunkaw zřejmě to už všechno viděl. Kdo ne, čte dál :)

Začalo to sobotním ránem, kdy jsem se stavila pro kafe do Starbucks. Protože nemůžeš jet do Prahy a nedát si kafe v bílým kelímku a nevyfotit ho na instagram (haštag toJinakNežiješ haštag JsemDitěKomerční). Možná se Vám to někdy stane, že jeden člověk ráno, udělá Váš den krásným. Prostě jestli se tohle někdy dostane k vedení Starbucks na Smíchově, ten kluk co pracovat 19.6.2016 ráno by zasloužil přidat za úsměv! :D Místo nahlášené "Veronika" mám na kelímku "Verunka" a ještě srdíčko jako bonus a to je hned důvod k úsměvu. 

V deset hodin jsme začali už po čtvrté a z toho po druhé v Praze v Impuct hubu, kurz Efektivního hubnutí pod záštitou Fitness institutu. Hromada informací, neskutečné množství vědomostí z hlavinky Honzy Cahy (budoucího muže roku :)), které se v oblasti stravy a hubnutí snažil předat skupince skvělých fitness nadšenců, se nikdy neomrzí poslouchat. (slyšela jsem to už asi desetkrát a vždycky se dozvím něco nového :D). Zakončila jsem to já, krátkým vstupem na téma dietní potraviny a dietní vychytávky, čímž "pracovní" část skončila (protože když děláš něco co tě baví, nedá se tomu moc říkat práce). 

Za odměnu jsem vyrazila s přáteli na running sushi, kde jsme zůstali sedět více jak dvě hodiny (ale nejedli jsme celou dobu:D.. skoro.. ale znáte to? pořád tam jezdí něco nového :D) a později zaplnili poslední prázdné místa v žaludku bezkonkurenční zmrzlinou na náplavce. Arašíd se solí byl top, ale pistácie byla absolutně nejvíce nejlepší pistácie co jsem kdy ochutnala.

 Otlačené nohy od podpatků jsem vyměnila za narychlo koupené kecky (protože to se k šatům hodí :D) a vyrazili jsme vstříc nejkrásnější vyhlídce na světě - na Vyšehrad. No uznejte sami, existuje snad hezčí místo, ze kterého si můžete prohlídnout do tmy se ponořující Prahu?

Neděle byla ve znamení fitness centra a to nejen Victory fitness kde probíhala druhá, praktická část semináře.  Dopoledne ve znamení teorie a Honzových oblíbených grafů a obrázků na tabuli (učitel se nezapře:)), pak evidentně náročná, ale zajímavá sálkovka naší sluníčkové Andy a odpolední část praktických ukázek ve fitku. Sešla se nám perfektní parta, se kterou byla radost cvičit a užívat společné chvilky.. je mi vždycky tak líto jak rychle to uteče :D 

Po kurzu jsem se přesunula do dalšího fitka absolutně odlišného charakteru. Pavel, který mi dělal sparinga mě "dostal" od svých kamarádů k narozeninám na společný trénink spolu s moji fotkou v nadživotní velikost (kluci si mě dávají jako dárek.. to chceš :D).

Jonas gym je fitko, kde by jste mě normálně asi nepotkali, ale atmosféru mělo jako žádné jiné. Malá místnost, kde už je šest lidí dost poznat, pokreslené zdi tamními rekordy, železa, činky, řetězy, vše co potřebuje každý strongman, nic pro ořezávátka (nebo blondýnečky v růžové :D) Když se mě Pavel ptal, kolik tak zvedám na mrtvolu, zahanbeně jsem musela přiznat, že mrtvé tahy moc do tréninku nedávám. Když mi říkal, že určitě stovku zvládnu, smála jsem se mu. Naložil mi na Trapbar (taková spešl osa do které si stoupnete) onu stovku a já ji zvedla bez větších potíží a bez opasku, hleděli jsme oba :D. Párkát zkusil přidat, když už to bylo na 110kg, docela jsem se začínala o sebe bát. Moc dobře si v tu chvíli uvědomíte, co všechno může prasknout a tak :D Nakonec mě vyhecoval se slovy "to by byla škoda nezvednout 2x sebe, když už jsi takový kousek" a se slibem, že si sám trhne osobák na mrtvý tah mi naložil 120 kg a já to s brutální žilou na krku zvedla :D Zpětně z toho mám neskutečnou radost, která mi v tu chvíli ani nedošla :D

Další cvik, který měl prověřit moje silové možnosti byl zadní dřep, kde jsem už poměrně "na krev" (jakože fakt jsem potom měla chvíli rudé oči :D), kde jsem trhla další osobák 83kg a teď si říkám, že kdybychom těmi dřepy začali, mohlo to být ještě víc. Zakončili jsme předníma dřepama, které taky v tréninku vůbec nemívám, ale z vypětích posledních sil a asi vlivem včerejších sushi hodů a podarovaného Hell gelu, jsem dřepla 60kg a v duchu si pomyslela něco o tom, že jsem docela silná  holka :D

Ačkoliv jsem měla být já dárkem pro Pavla, dostala jsem od něj ještě květinu a balení Toblerone čokoládek (ježiši mňam!) a mám pocit, že to ve finále byl největší zážitek pro mě. Pavle děkuji!

S trochou nostalgie a rychlým mc flurry na václavském náměstí s kamarádem, který se o mě celý víkend staral jako o princeznu, nasedám na žlutý vlak, který mě odváží domů s obrovským úsměvem na rtu. Protože dělat to co tě baví, být šťastný tady a teď.. to je podstata bytí. 

Co vy a osobáky? překvapíte někdy sami sebe?

Mějte se báječně a užívejte léto. 

Vaše V.