Cestování: Berlín

Ahojte!

I když je už měsíc nový rok, nedá mi to na úvod nepopřát Vám jen to nejkrásnější 💕

Rok 2018 je pro mě rokem nových výzev. Nastavila jsem si spoustu cílů a postupně Vás s nimi budu seznamovat :)... a protože jsem si naprosto zamilovala cestování, je úplně jasný, že část roku chci rozhodně strávit na cestách. 

S Verunkou jsme si řekly, že je třeba začít hned v lednu (protože jak na nový rok, tak po celý rok, že jo :), a tak jsme si naplánovaly nedalekou cestu k sousedům do Německa. 

V Německu jsem nikdy nebyla a upřímně mě nikdy nijak netáhlo. Němčina se mi hrozně nelíbí (navíc umím říct asi jen deset slov) a asi kvůli té historii mám v hlavě určitý odpor. Veru ale o Berlíně básnila už dlouho a přeci jen poznat nové místo stojí vždycky za to. 

V brzkých sobotních hodinách jsme nastupovaly do zeleného, dvoupatrového Flexi busu. Z loňska jsme ještě pořád měly nějaký kredit, tak bylo třeba ho využít. Pokud rozmýšlíte nad cestování autobusem, není to špatná volba, ale žluté regio je určitě pohodlnější, navíc dostanete kafe (i když instantní, ale darovanému koni...:) a můžete sledovat filmy, což udělá cestu daleko příjemnější. Cenově to ale vychází tuším podobně. Za cestu jsme celkem daly cca 1200,- na jednu, z Prahy je to loudavých pět hodin. 

Před jedenáctou vystupujeme na okraji Berlína, abychom se totálně zamotaly v tamějších vlakových spojích a projely se asi zbytečně hodinu tam a zpátky. Naše první zastávka směřovala do Silo coffee a to nás trochu udržovalo natěšené. Když jsme v docela čerstvém počasí konečně našly tu malinkou kavárnu, vešly dovnitř a uviděly řadu postávajících lidí u baru, měla jsem neblahý pocit, že bude asi plno. Sympaťák s papírem nám to hned potvrdil, prý se můžeme zapsat a asi za 40 min si sednout. Tak jsme se zapsaly a vyšly zpět do chladné soboty s nadějí, že najdeme na chvíli jinou kavárnu, kde se ohřejeme. A že jsme jich našly hned několik! V tomhle se mi Berlín líbil úplně nejvíc. V každé ulici je minimálně pět kaváren, které jsou opravdu hezké, stylové a všechny otevřené. 

Netrvalo dlouho a seděly jsme v malé útulné kavárničce Simon's coffee a objednávaly si batátovou polévku se zázvorem (ta byla neuvěřitelná!) a každá dezert, jako bolestné za to bloudění. Lívance s javorovým sirupem byly tak sladké, že jsem po druhém soustu s náběhem na cukrovku litovala, že jsem si nedala nějaký raw dortík, ale na fotku dobrý :) 

Konečně trochu zorientované se dostáváme blíže k centru. (Ať žijou google mapy, bez nich bychom byly doslova ztracené!) Vystupujme kousek dál, abychom si mohly projít uličky a nasát atmosféru města. Procházíme ulice, které dýchají socialistickým realismem a na chvíli si připadám jako bych vůbec neodjela z rodného Havířova. Dlouhá třída Karla Marxe je plná paneláků, kachliček a železa a my jsme trochu v šoku, jak moc je cítit, že se nacházíme v tehdejší sovětské části Berlína. Upřímně ...nebylo to moc pěkné. 

 

Pak se ale dostáváme do historického centra a trochu upravujeme názor. Tady je cítit mnohem starší historie a ta se nám líbí moc. Muzeum, budova Říšského sněmu (kde je vstup zdarma, ale musíte se dopředu registrovat formulářem na jejich stránkách), Braniborská brána, romantická procházka kolem Sprévy, další krásná kavárna výrazně zlepšují celkový dojem Berlína. 

Totálně uchozené se za tmy ubytováváme v rezervovaném hotelu Moxy a naše nadšení stoupá jen co se zapíšeme a nemůže za to jen výborný welcome drink. Opravdu krásný, stylový hotel s milým personálem a chytrou televizí (takže hudba skrze YouTube zaručena). Pokud budete někdy cestovat do Berlína, tenhle hotel je hned u železniční stanice (zastávka Ostbahnhof) a slibuju, že se Vám bude líbit. Veru vychytala nějakou super akci, za ubytování jsme tak daly asi 800,- na osobu.

V neděli ráno vyrážíme jen pár kroků od hotelu ke zbytkům Berlínské zdi. Umění, které na zdi dneska je, je fakt krásné, i když má většinou smutný podtext. Celkově se mi ale tohle místo líbí asi nejvíc. Člověku tak nějak dojde, jak by si měl vážit svobody, kterou má. 

Zkoušíme znovu štěstí se Silo Coffee a přestože je zase plno, číšník se nad námi slituje, když slyší, že jsme si nesedly ani den předtím a usazuje nás k provizornímu stolu u baru. Máme radost, protože atmosféra je TAK kouzelná, káva výborná, hudba příjemná a snídaně přesně podle našich představ. Já jsem si objednala pánev s horkou rattatouille zeleninou, ztraceným vejcem a domácím chlebem, Verunka chleba s vejcem a avokádem.

Posilněné vycházíme do studené neděle znovu do centra města. Tentokrát na Charlie point - přechod mezi tehdejší sovětskou a americkou částí Berlína. Procházíme ulice, které se začínají měnit v moderní skleněné mrakodrapy....To co je na Berlínu skvělé je, že si každou chvíli připadáte jako v jiném městě. 

Uprostřed města jsou tyhle nádherné monumentální budovy, které dneska slouží pro kulturní vyžití. Věž vlevo je zdarma přístupná, slouží jako muzeum státních zřízení neměcka. Celá v němčině. 

Končíme u památníků obětem nacismu. Jsou to šedé betonové kvádry, které nejspíše z fotek znáte. Je to tak škaredé a depresivní místo, že se mi ho ani nechce fotit. Je fakt, že by ani hezké nemělo být.. 

Pod rozlehlým památníkem, který připomíná hřbitov se rozkládá rozlehlá expozice věnovaná koncentračním táborům a jejich obětem. Vstupné je zdarma, je to moc hezky udělané... přečtete si (v angličtině nebo němčině) spoustu věcných informací, tak i zachované dopisy, které psali vězni z táborů, přečtete si konkrétní osudy rodin... tak pokud Vás tato tématika zajímá, určitě tam mrkněte. Je to dobré vidět, ale pro mě určitě jednou a dost. Bylo nám z toho hodně těžko.

Berlín je místo, u kterého se nemůžu rozhodnout, jestli se mi vlastně líbí. Jsou tam místa, která se mi nelíbí vůbec, jako třeba komunistická část města... ale historické centrum mi přišlo vážně hezké. Pokud máte rádi různorodost, historii z období druhé světové a po ní a opravdu fajnové kavárny, mohlo by to být vaše místo :)

Tolik k Berlínu. Další zastávka bude Londýn! Nemůžu se dočkat :)

Mějte se krásně, Vaše V.