A co Tvůj příběh o lásce?

Znáte knížku Roberta Fulghuma Opravdová láska?

Při posledním streamu jsem ji doporučovala jako jednu ze svých nejoblíbenějších. Je to knížka plná příběhů čtenářů pana Fulghuma. Příběhů o lásce. O lásce ze všech úhlů, o té hluboké a celoživotní, ale i o té, která jen proletí ve formě úsměvu kolemjdoucího. 

"A co tvůj příběh o lásce?" Zeptal se mě někdo. A mě se udělalo mírně nevolno. Protože já ráda říkám věci na rovinu, ale vyprávět o svých životních láskách asi ještě nějak nemůžu. 

Nedalo mi to ale, a tak jsem brzoudala ve vzpomínkách a hledala příběh o lásce, takové, co jen projde. A vzpomněla jsem si na jeden příběh, který je tak hezký, že je škoda nechat si ho pro sebe.

Blíží se Valentýn a jako správná nezadaná začínám být lehce podrážděná všemi těmi srdíčky. Ale vzpomínám si na Valentýn dva roky zpět a to je ten, o kterém Vám chci v souvislosti s tím příběhem vyprávět. 

Byla šílená zima, skoro jako je venku za okny teď. Teploměr byl to ráno hluboko pod nulou. Pamatuji  se, že když jsem vyjížděla od baráku, měla jsem hlavu plnou myšlenek a možná i díky tomu jsem při vyjíždění na hlavní cestu najela kolem na patník a ten mi udělal v levé přední pneumatice slušnou díru. Ujela jsem ještě kousek cesty než mi došlo, že je něco špatně. Zastavila jsem, vyšla z auta a viděla disk ležet na vyfouknuté duši. Co budu dělat? Trochu se mi udělalo úzko, protože mě nenapadl jediný člověk, kterému bych mohla v tu chvíli zavolat. 

"Co se stalo?" slyším o minutu později za sebou. Otočím se a vidím kamaráda ze základky, jak si to ke mě vykračuje. Nechává si ujet autobus, hned se chytá nářadí a náhradního kola a než se naděju, mám na autě rezervní pneumatiku a tu děravou v autě. 

"Co ti za to dám?" Ptám se ho s vděčností v hlase. 

Odvezu ho tam, kde měl původně namířeno a domluvíme se, že ho za to vezmu aspoň na večeři, když mě tak zachránil. 

"A kdy se ti to hodí?" 

"No klidně dneska" říkám mu, aniž bych si uvědomila, že dneska je 14. února.

Ještě ten večer mě vyzvedává před barákem a jako správný gentleman (protože venku klouže každý krok pod vrstvou ledu) mi nabízí rámě a vede mě do restaurace, kterou jsme vybrali. 

Neviděli jsme se spoustu let, ale docela jsme si měli co říct. Bylo mi trochu úsměvné, že všude romanticky hoří svíčky, že jsme na fakticky výborné večeři a že to vlastně byl asi jeden z mých nejlepších Valentýnských večerů vůbec, přestože jsem byla připravená na to, že to bude depresivní single večer.

Tu večeři mě nakonec zaplatit nenechal. Doprovodil mě domů, kde jsme se taky rozloučili. Je to jako z červené knihovny? To teda je. Bylo to osudové? No to rozhodně bylo. Aniž by to věděl, zachránil mě ten den dvakrát. Protože v tu dobu jsem měla srdce zapálené pro někoho, s kým jsem ten den nemohla být. A tak si umíte představit, jak jsem se toho večera obávala. I když to není láska v pravém slova smyslu, některá setkání jsou osudovější než jiná. A pokud se už dopředu bojíte letošního Valentýna, možná se nebojte, třeba to bude ten nejlepší ze všech, i když to absolutně nečekáte... A nikdo taky neříká, že si ho takový nemůžete sami udělat :) Třeba s maminkou nebo kamarádkou. 

Co Vaše příběhy? A co Valentýny? 

Dejte mi vědět do komentářů. 

Vaše V.