Poprvé na vodě. Salza & Enns

 "Tak příště pojedeš s náma na vodu, ne?" říká Dan na konci lekce skalního lezení pro začátečníky, kterým mě zrovna provedl (a bylo to něco! o tom zase příště)

"Jasně, pojedu všude" Říkám spíše ve srandě a vlastně ani nečekám, že mi za dva týdny přistane zpráva "Na Salzu s tebou počítáme."

A tak ve čtvrtek večer se zabaleným batůžkem, půjčeným stanem i spacákem vyrážím směr Vsetín, kde mě nabírá posádka Xtreme Adventures, která pořádá daleko víc než zájezdy na Salzu. 

Po pěti hodinách, třech šílených bouřkách dorážíme do Kempu a stavíme stany, abychom stihli ještě pár hodin spánku. Pocitově však vstáváme za pět minut a seznamujeme se s další části party, která na místo dojela už před námi. A že jsme se sešli fakt skvělá parta! (Tímto zdravím Káju, Frantu, Ráďu, Jardu, Kačku, Anetku, Domču, Máru, Dana i Honzíka.)

Po rychlé snídani vyrážíme k vodě, dělíme auta tak, abychom měli jak dojet z vystupovačky zpět a měli tam nějaké suché oblečení.  Dostáváme první instruktáž, jak si připravit kánoe. Nafukujeme, přivazujeme sedátka, rozebíráme pádla podle výšky, a stejně tak dostaneme každý neoprenové obleky (do kterých se poprvé nasoukat je fakt zábava na pár minut), vestu, helmu a bundu. Počasí je prý typické vodácké, sem tam trochu mrholí, ale zima v zásadě není. A to je asi hlavní. 

Konečně u vody dostáváme návod na ovládání kánoí od zkušeného instruktora, vodáka Honzy, kterému nikdo neřekne jinak než Česňa. Jak zacházet s pádlem, jaké jsou úkoly háčků (to jsem byla já!), co je to zametání a přitáhnutí, jaké jsou úkoly zadáků, a taky radu do života, že páry a lidi co spolu žijí a spí, nemají jezdit v jedné lodi, protože to nedopadá dobře :D

Mám štěstí, protože je to moje první akce na vodě a hned na divoké, je po celou dobu jízd můj zadák právě Honza, díky tomu se cítím být dost v bezpečí. Nejen že mě po cestě učil číst vodu, bavil mě vtipnými historkami, ale taky dával včas instrukce, co mám dělat a hodně chválil :D. Asi i díky tomu jsme se ani jednou "neudělali" 

Po úvodních 15 km na vodě jsme trénovali nájezdy do proudu, a taky sjezd jezu, který jsme nakonec všichni zvládli sjet bez újmy a byl to první větší adrenalin víkendu. Skoro stejně adrenalinové pak bylo skočit do té ledové vody a nechat se vytáhnout házečkou, neboli lanem, který každý vodák vozí s sebou pro případ, že by někdo skončil ve vodě a začal ho unášet proud. 

Ten den jsme nakonec ujeli okolo 20 km, a nevím jak ostatní, ale já jsem si přímo odvařila ruce, ramena a bok z pádlování, na které jsem nebyla zvyklá a vlastně mi to ani nevadilo. Večerní posezení u ohně zakončilo fakt pěný den. 

V sobotu nás Salza přivítala počasím slunečným a horkým, jako stvořeným na raní koupání v ledové vodě.  

Měli jsme před sebou dalších 15 km na Salze se zastávkou na skákání do vody z dřevěného můstku. Z vody ten můstek vypadal trochu vysoko, ale to nebylo nic, oproti tomu postavit se na něj.  5m výšky ve mě na první pohled vzbudil docela nečekaný strach. Když jsem ale viděla, že tam ostatní skáčou, jakoby se nechumelilo, nenechala jsem se zahanbit a skočila taky. Nakonec dvakrát. Sice jen protože se napoprvé Honzovi nepovedlo mě natočit :D Ale pořád to byly dva seskoky :D Vodu z uší jsem vylévala ještě večer. Ale za ten zážitek to nakonec fakt stálo. (videa najdete na mém instagramu)

Divočejší ráz řeky ke konci přešel v naprosto klidnou hladinu, a tak jsme si sundali helmy, stáhli obleky do půl těla, spojili kánoje k sobě, kochali se nádhernou přírodou, čistou vodou a užívali si opalovačku a pomalé doplutí až pod kemp. 

Den ještě nebyl u konce, a tak jsme se zajeli nedaleko najíst, abychom měli energii na další část programu, výšlap na vodopády Wasserlochklamm. Zaplatili jsme 7e za vstup, přešli dřevěný houpající se most přes Salzu, omrkli z vrchu dřevěný můstek, kde jsme pár hodin zpět skákali do řeky a vyrazili na hodinový docela strmý výstup nahoru. Bylo to nádherné. Všude tekla voda a za každým rohem byl nějaký vodopád. Ve skalách se tak tvořila malá přírodní jezírka, která jen lákala na další koupání. A ten výhled z vrchu, však už mě znáte, to já můžu nejvíce. Prostě nádhera! 

Anetka s Kačkou

Každopádně jestli jsem si myslela, že to co jsem viděla v sobotu, byla čistá nádhera, nevím jaké slova bych pak použila proto, co jsme viděli v neděli. Sbalili jsme stany a přejeli na řeku Enns. Při příjezdu nás vítaly monumentální masivy skal, se špičkami schované do mraků. Vrátili jsme se k vodáckému počasí. 

Po pár kilometrech pádlování zastavujeme na mítince a uvazujeme Kánoje. Máme před sebou vstup do soutěsky Bruckgraben, který vypadá jen jako malá spára ve skále. Touhle spárou teče křišťálově čistá voda, kterou obepíná hladká skála vymletá od její síly, a ta nás dovede až k vodopádům. Myslím, že tohle místo bylo jedno z těch nejkrásnějších, které jsem ve spojení s vodou viděla. Dechberoucí. Mrkněte videa na instagramu. Až mi bylo líto, že od tam musíme odejít, to nejkrásnější máme za sebou a už nás čeká jen pár kilometru po řece Enns. Ta samotná jízda byla ale taky nádherná. Výhledy na skály i romantický déšť byly nakonec moc hezké zakončení víkendu. A taky závěrečná koupačka v řece. Ta nesměla chybět. 

Nezbývalo než vyfoukout kánoje, zabalit věci a vyrazit zpátky do ČR. Nechtělo se mi zpět. Tak hrozně moc se mi tam chtělo zůstat. Ale asi to tak má být, že v tom nejlepším se má končit. A kdo ví, možná se se stejnou partou zase někdy na té vodě uvidíme. Protože hlavně díky nim to byl tak super zážitek. 

A taky klukům z Xtreme Adventure, kteří takové akce pořádají. Skvěle se o nás postarali, vše naplánovali, vysvětlili. Moc oceňuju, že to nebylo jen o tom sjet si řeku, ale taky odnést si nové znalosti o tom, jak na to. A taky ten přátelský přístup. Jestli vás baví adrenalin, u nich si rozhodně najdete to svoje. 

Tak kam příště? 

Vaše V.